úterý 28. října 2014

Calfeisen

Calfeisen - Švýcarsko


Obtížnost: f
Výška: 2515 m 

Účast: Mrqa, Javor, Petra

Anglickou verzi tohoto článku najdete zde.

Původně byl tento trek plánován na teplý podzimní víkend, ale nakonec vše bylo trochu jinak... :)
Nejdříve se asi dva dny před odjezdem ukázalo, že místo posledního teplého podzimního víkendu nás čeká první zimní víkend s nočními teplotami k minus 12 stupňům. Zadruhé jsme plánovali dojet autem až k St. Martinu, což se však ukázalo jako nemožné, jelikož nás ve Vaettisu (asi 8 km) před St. Martinem zastavil zákaz vjezdu.

Jelikož jsme měli dost zpozdění, vyrazili jsme těsně před soumrakem po totálně zledovatělé a často velice strmé asfaltce nahoru směrem nahoru na St. Martin. I když to byl asfalt, byla cesta dost zajímavá, plná dokonale kluzkých úseků (zejména mosty), mostů, tunelů, zvuků sypajícího se kamení a zurčící vody a to všechno v neproniknutelné temnotě bezměsíční alpské noci.

Přibližně po dvou hodinách nočního pochodu jsme došli na místo, kde se měla rozdělovat stezka, což však při nízké viditelnosti a čerstvě napadaných 30cm sněhu nebylo vůbec zřejmé a ke všemu jsme měli ještě neplánovaně brodit řeku. Zvolili jsme tedy jinou variantu a pokračovali dále po asfaltce, kde jsme přibližně po půl hodině došli na místo, kde jsme znova marně hledali odbočku v zapadaném sněhu. Nakonec jsme ji však našli a pokračovali kolem překrásně bouřlivého vodopádu přes hrozivě vypadající dřevěný most na druhou stranu řeky a tam jsme začli znovu stoupat nahoru. Přibližně po půl hodině stoupání jsme se dostali k jedné chatě, které sice nebyla plánovaná SAC chata Schraaewisli-huette, coz by náš plán, ale nakonec jsme se spokojili i s touto, když jsme zjistili, že je zde nějaké studený Winterraum a nejbližší další chata je 45 min - tedy min hodinu v těchto podmínkách.

Po mrazivé noci jsme vyrazili k SAC chatě Schraaewislihuette, které nás příjemně překvapila svým (na horské poměry) luxusem v podobě kamen na dřevo, matracemi a plně vybavenou kuchyní.


Jelikož jsme byli trochu v časové presu a podmínky byly ledovější a sběživější než jsme čekali, vyrazili jsme (já a Javor) pouze na kratší trek na vrchol, který se jmenoval Glaseregg nedaleko Ringelspitz. Při výstupu jsme použivali hlavně mačky a trekové hole, takže taková náročnější procházka, ale poslední úsek byl dost skalnatý a zledovatělý, takže to místy připomínalo i lehčí lezení.




Cesta dolů byla velice zábavná, jelikož jsme to vzali mírným poklusem, kdy občasné se pasáže hlubokého sněhu nám často připravovali nečekané avšak vtipné překvapení v podobě karambolů a salt - naštěstí plně bezpečných.

Další den se dost oteplilo, a tak nejvhodnější túra byla ta dolů k našemu autu. Cestou jsme si ještě stačili všimnout toho, že drtivá většina Švýcarů ten zákaz vjezdu hned za Vaettisem ignoruje a jedou až do St. Martina. Dneska tam vyjelo asi 8 aut, ale chtěl bych vidět, kolik by jich tam vyjelo o dva dny dřív, když jsme tudy šli my :)











































Žádné komentáře:

Okomentovat